středa 21. února 2018

Bílá z jiné strany

Dříve na blogu jsem zveřejnil příspěvek  "Bílá"  http://zakadilna.blogspot.cz/2016/05/bila.html
Ta zahrada má ještě jednu část, výrazně větší. Její pojetí je takové krajinářské. Je tam sběrné kamenné koryto na srážkovou vodu, lemované trvalkami a drobnými keři, které ústí do malé kruhové nádrže. Travní porost je tvořen květnatou loukou. Nějakou sezónu to trvá, ale stojí to jistě za to.  Na fotu je zrovna posekaná, takže ukážu na něčem jiném...








úterý 20. února 2018

Malý prostor - velký kontrast

Tato zahrada v Kolodějích, kterou jsem před časem uhnětl je zajímavá tím, že je velmi malá. Dům, bazén a zpevněné plochy tvoří tak velkou část plochy, že na zahradu zbývá opravdu málo. Ale když se z toho udělá přednost a pojmete zahradu jako atrium, které je obehnané zdí, rezignujete na volný pohyb, postavíte to na materiálech a přidáte trochu nerezu, tak můžete být spokojení. Výhodou bylo, že jsem dostal důvěru a za to investorovi  i  architektovi  velký dík.




sobota 29. dubna 2017

Poutadla 3. generace ve zvláště chráněných územích Jihomoravského kraje




 Letošní jaro jsme zasadili do betonu 7 poutadel.  Slovo poutač nevystihuje dostatečně podstatu a info tabule zní příliš progresivně a v kontextu s účelem  dosti toporně. Poutadlo asi nejlépe vystihuje obsah i formu. 



Při výrobě jsem zvolil dynamičtější styl. Je to zas opracovaná dubová kulatina, schránka na  informační materiály k jednotlivým lokalitám a pečlivě opasovaná cedule do křivých nohou.


Každá generace přináší něco nového, něco jiného, lepší porozumění materiálu, nalezení lepších nástrojů, nebo usnadnění manipulace s opravdu těžkou syrovou kulatinou.


Třeba při svých výšlapech rozmanitou jihomoravskou krajinou narazíte na některé z nich. Cínova hora, Pustý kopec u Konic, Oleksovické vřesoviště, Červený rybníček, Uherčická louka, Dolní Mušovsky luh, U Doutné skály a Růžový vrch
Jednotlivé tabule k lokalitám umístěné na poutadlech jsou prací kolegy krajináře a botanika Radomíra Němce. 

středa 19. dubna 2017

Vizualizace

"Vizualizace, to je jako skok na vidle!" pronesl kdysi vážený kolega Ondřej Fous. Často si na to vzpomenu.
Zahrada je proces. Na rozdíl od architektury, která je v ideálním stavu na začátku své existence. Počin zahradní architektury doceníte teprve v horizontu let, desítek, ve vyjímečných případech i stovek. Když prodáváme něco my, je to idea. Je to víra v to, že jsme dobře porozuměli nejen vašemu přání, ale i dalším specifikům místa.  Vy si nekupujete hotovou věc, vy si kupujete víru. Pocit, že Vám někdo rozumí. Málo kdo to ale ví. 
Když lupení, nebo zelí v širším slova smyslu se nám podaří spárovat s architektonickým rámcem, je efekt relativně brzký. Když kytce koupíte dobrý květináč, uděláte z ní krasavici, byť by to byla růžičková kapusta. Takhle to v malých prostorách funguje.


Otázka zůstává, jak takovou věc prezentovat. Dnes už jste všichni zvyklý na 3D. Někdy váhám, co je realita a kde šikovný IŤák. Nedávno se mi dostala do rukou studie z architektonického atelieru, taková vizualizace malého atria, jakéhosi centra reprodukční medicíny. Několika patrová budova s malým temným atriem uprostřed. Vizualizace však byla notně prosluněná s typickou stepní vegetací. Ano, sexy to opravdu bylo.


Nebo se mi stává, že si někdo koupí dům, nebo přízemní byt s malou zahrádkou a ukáže mi "haluozovizualizaci" z promo materiálu, který dostal, když si nemovitost kupoval od developera a řekne mi, že by to chtěl taky tak a ono je to ze subtropů.... Tím si nijak nechci utahovat ze zákazníků, jen vyjadřuji fakt, jak mocná vizualizace je. Je to obdobné, jako všechny ty nové adresy,  třeba .... Na výsluní,  Jižní stráň, U rybníčku, U lesa, V třešňovce, atp. Jsou to většinově satelity  v  polích, v příměstské kaši, kde už žádné rybníčky, lesíky a třešňovky nejsou a používají se v lepších případech pomístní názvy, už dávno přepsané krajiny, nebo jde o čistý marketing.  Když to jen jde, tak abstrahuji věci tak, aby k Vám  mluvila spíš hmota a uspořádání prostoru a  vy o tom také  trochu přemýšleli.  Aby jste se nato nedívali jen jako na obrázek,  kde si jen kladete otázku, jestli se mi ten obrázek líbí, nebo ne. 




středa 12. října 2016

A zase střecha

Tyhle zahrady na střechách mají jedno společné. Jsou to extrémní polohy.  Jsou vystavené  v zásadě permanentní mu větru, vysokému výparu, slunečnímu svitu a hlavně v zimě všelijaké nepřízni. Málo co na takové střeše vydrží a když vydrží, tak je to většinou borovice, jalovčí, skalníky, trávy, cibule a ještě nějaké to další chabáščí. Na všechny krásné křehké a širokolisté rostliny můžete zapomenout. Jen co se otočíte, už jsou polámané a děravé. Nejlepší variantou je se pohlédnout po nějakém horském lupení, co snese to nejdrsnější.  Z toho by jsme uměli udělat drsnou krásnou střešní zahradu, která by pěkně fungovala, jenže málo komu se taková drsná krása líbí. A tak nás většina lidí hněte, aby to bylo jinak. Níže jeden návrh z letošního jara.








pátek 1. července 2016

Taková malá střešní

Malá terasa bez ničeho, jen kačírkové vymývané dlaždice a středem vedená "cesta" od dveří na druhý konec. Žádný lupen. Nic. 
Tak jsme to změnili  v šikmé nerezové zvýšené záhony po obvodu plné trvalek s javory, ocelovou pergolu z tahokovu s vistárií a pódium s umělým trávníkovým  kobercem.