neděle 18. března 2018

Rekonstrukce

Tahle zahrada je poblíž Černošic. Je to celé ve svahu. A to je vždycky drahé trápení. Si to třeba zkuste, tlačit kolečko s hlínou, nebo kamením do kopce, nebo vytahat ořezané větve ze starého sadu nahoru k silnici. Máte vykloubený kotníky jen si nato pomyslíte. 
Je to podobné, jako dělat nějakou zahrádku vnitrobloku starého činžáku. Všechno musíte pronášet rúčo ouzkejma dveřma. Je to všechno těžký, objemný, nechcete nic poškrábat..... Někdy je mezi tím i půl patra schodů a ještě vás někdo hned udá, že stojíte na chodníku. Jste špinavý, zpocený, servaný ... a přijede vás buzerovat příslušník městský policie. To by se jeden nejradši rozbrečel, jak malej kluk, nechal to všechno tak, jak to tam je, utekl by a už by se tam nevrátil. 
Ale když to vydržíte, tak z toho může být i kus něčeho pěkného.




pondělí 5. března 2018

Zahrada na střeše

Znít to idylicky. "Poslední patro moderního domu na Smíchově se střešní terasou s výhledem na centrum".
Jenže ono to v zásadě je často úplně jinak. Na té střeše je fůra různého technologického haraburdí co je nutné pro provoz toho moderního domu. Jsou to různé nevzhledné plechové krabice vzduchotechniky, roury s čmoudíkama, odvětrání stoupaček atp.
Standardně se to řeší, jako plocha zasypaná štěrkem a obehnaná zábradlím. Takto to bylo i v tomto případě. Zahradu jsem navrhl jako plochu členěnou výškovými stupni, aby to dostalo nějakou dynamiku. Výškové úrovně jsou od sebe odděleny "opěrnou zídkou" z cortenové oceli. Pochozí plochy jsou pak navrženy v dřevěné palubě. Vegetace je extenzivní travino bylinná s jedním stromem.  Na stěně je pak neonem podsvícený plechový cortenový obraz.




 

Co se najde v kompostu

Jak se tak probírám digitálním kompostem ve svém lety prověřeném laptopu, kde zamrznul čas na operačním systému XP.  Tu a tam narazím na nějakou složku, co jsem ve chvatu nepojmenoval, nebo někam zapadala mezi něco jiného. Nebo jsem to nakreslil, poslal mailem zákazníkovi k nějakému vyjádření, on se už neozval, nezaplatil, já na to zapomněl a přesunul kdoví kam.
A takhle v zimně, když je čas a čistím disk. Najdu za ten rok něco, co už těžko vzkřísím a těžko můžu někomu poslat účet, že jsme si před pár měsíci cosi /kdesi.  Někdy najdu věci, že mi to přijde až líto, že se to nedotáhlo dokonce. Třebas toto je to návrh takového "tríhausu" na dvou borovicích, se skluzavkou a konopnými výplety.





  

středa 21. února 2018

Bílá z jiné strany

Dříve na blogu jsem zveřejnil příspěvek  "Bílá"  http://zakadilna.blogspot.cz/2016/05/bila.html
Ta zahrada má ještě jednu část, výrazně větší. Její pojetí je takové krajinářské. Je tam sběrné kamenné koryto na srážkovou vodu, lemované trvalkami a drobnými keři, které ústí do malé kruhové nádrže. Travní porost je tvořen květnatou loukou. Nějakou sezónu to trvá, ale stojí to jistě za to.  Na fotu je zrovna posekaná, takže ukážu na něčem jiném...








úterý 20. února 2018

Malý prostor - velký kontrast

Tato zahrada v Kolodějích, kterou jsem před časem uhnětl je zajímavá tím, že je velmi malá. Dům, bazén a zpevněné plochy tvoří tak velkou část plochy, že na zahradu zbývá opravdu málo. Ale když se z toho udělá přednost a pojmete zahradu jako atrium, které je obehnané zdí, rezignujete na volný pohyb, postavíte to na materiálech a přidáte trochu nerezu, tak můžete být spokojení. Výhodou bylo, že jsem dostal důvěru a za to investorovi  i  architektovi  velký dík.




sobota 29. dubna 2017

Poutadla 3. generace ve zvláště chráněných územích Jihomoravského kraje




 Letošní jaro jsme zasadili do betonu 7 poutadel.  Slovo poutač nevystihuje dostatečně podstatu a info tabule zní příliš progresivně a v kontextu s účelem  dosti toporně. Poutadlo asi nejlépe vystihuje obsah i formu. 



Při výrobě jsem zvolil dynamičtější styl. Je to zas opracovaná dubová kulatina, schránka na  informační materiály k jednotlivým lokalitám a pečlivě opasovaná cedule do křivých nohou.


Každá generace přináší něco nového, něco jiného, lepší porozumění materiálu, nalezení lepších nástrojů, nebo usnadnění manipulace s opravdu těžkou syrovou kulatinou.


Třeba při svých výšlapech rozmanitou jihomoravskou krajinou narazíte na některé z nich. Cínova hora, Pustý kopec u Konic, Oleksovické vřesoviště, Červený rybníček, Uherčická louka, Dolní Mušovsky luh, 
U Doutné skály a Růžový vrch.
Jednotlivé tabule k lokalitám umístěné na poutadlech jsou prací kolegy krajináře a botanika Radomíra Němce. 

středa 19. dubna 2017

Vizualizace

"Vizualizace, to je jako skok na vidle!" pronesl kdysi vážený kolega Ondřej Fous. Často si na to vzpomenu.
Zahrada je proces. Na rozdíl od architektury, která je v ideálním stavu na začátku své existence. Počin zahradní architektury doceníte teprve v horizontu let, desítek, ve vyjímečných případech i stovek. Když prodáváme něco my, je to idea. Je to víra v to, že jsme dobře porozuměli nejen vašemu přání, ale i dalším specifikům místa.  Vy si nekupujete hotovou věc, vy si kupujete víru. Pocit, že Vám někdo rozumí. Málokdo to ale ví. 
Když lupení, nebo zelí v širším slova smyslu se nám podaří spárovat s architektonickým rámcem, je efekt relativně brzký. Když kytce koupíte dobrý květináč, uděláte z ní krasavici, byť by to byla růžičková kapusta. Takhle to v malých prostorách funguje.


Otázka zůstává, jak takovou věc prezentovat. Dnes už jste všichni zvyklý na 3D. Někdy váhám, co je realita a kde šikovný Itý. Nedávno se mi dostala do rukou studie z architektonického atelieru, taková vizualizace malého atria jakéhosi centra reprodukční medicíny. Několika patrová budova s malým temným atriem uprostřed. Vizualizace však byla notně prosluněná s typickou stepní vegetací. Ano, sexy to opravdu bylo.


Nebo se mi stává, že si někdo koupí dům, nebo přízemní byt s malou zahrádkou a ukáže mi "haluozovizualizaci" z promo materiálu, který dostal, když si nemovitost kupoval od developera a řekne mi, že by to chtěl taky tak a ono je to ze subtropů.... Tím si nijak nechci utahovat ze zákazníků, jen vyjadřuji fakt, jak mocná vizualizace je. Je to obdobné, jako všechny ty nové adresy,  třeba .... Na výsluní,  Jižní stráň, U rybníčku, U lesa, V třešňovce, atp. Jsou to většinově satelity  v  polích, v příměstské kaši, kde už žádné rybníčky, lesíky a třešňovky nejsou a používají se v lepších případech pomístní názvy, už dávno přepsané krajiny, nebo jde o čistý marketing.  Když to jen jde, tak abstrahuji věci tak, aby k Vám  mluvila spíš hmota a uspořádání prostoru a  vy o tom také  trochu přemýšleli.  Aby jste se nato nedívali jen jako na obrázek,  kde si jen kladete otázku, jestli se mi ten obrázek líbí, nebo ne.