sobota 29. dubna 2017

Poutadla 3. generace ve zvláště chráněných územích Jihomoravského kraje




 Letošní jaro jsme zasadili do betonu 7 poutadel.  Slovo poutač nevystihuje dostatečně podstatu a info tabule zní příliš progresivně a v kontextu s účelem  dosti toporně. Poutadlo asi nejlépe vystihuje obsah i formu. 



Při výrobě jsem zvolil dynamičtější styl. Je to zas opracovaná dubová kulatina, schránka na  informační materiály k jednotlivým lokalitám a pečlivě opasovaná cedule do křivých nohou.


Každá generace přináší něco nového, něco jiného, lepší porozumění materiálu, nalezení lepších nástrojů, nebo usnadnění manipulace s opravdu těžkou syrovou kulatinou.


Třeba při svých výšlapech rozmanitou jihomoravskou krajinou narazíte na některé z nich. Cínova hora, Pustý kopec u Konic, Oleksovické vřesoviště, Červený rybníček, Uherčická louka, Dolní Mušovsky luh, U Doutné skály a Růžový vrch
Jednotlivé tabule k lokalitám umístěné na poutadlech jsou prací kolegy krajináře a botanika Radomíra Němce. 

středa 19. dubna 2017

Vizualizace

"Vizualizace, to je jako skok na vidle!" pronesl kdysi vážený kolega Ondřej Fous. Často si na to vzpomenu.
Zahrada je proces. Na rozdíl od architektury, která je v ideálním stavu na začátku své existence. Počin zahradní architektury doceníte teprve v horizontu let, desítek, ve vyjímečných případech i stovek. Když prodáváme něco my, je to idea. Je to víra v to, že jsme dobře porozuměli nejen vašemu přání, ale i dalším specifikům místa.  Vy si nekupujete hotovou věc, vy si kupujete víru. Pocit, že Vám někdo rozumí. Málo kdo to ale ví. 
Když lupení, nebo zelí v širším slova smyslu se nám podaří spárovat s architektonickým rámcem, je efekt relativně brzký. Když kytce koupíte dobrý květináč, uděláte z ní krasavici, byť by to byla růžičková kapusta. Takhle to v malých prostorách funguje.


Otázka zůstává, jak takovou věc prezentovat. Dnes už jste všichni zvyklý na 3D. Někdy váhám, co je realita a kde šikovný IŤák. Nedávno se mi dostala do rukou studie z architektonického atelieru, taková vizualizace malého atria, jakéhosi centra reprodukční medicíny. Několika patrová budova s malým temným atriem uprostřed. Vizualizace však byla notně prosluněná s typickou stepní vegetací. Ano, sexy to opravdu bylo.


Nebo se mi stává, že si někdo koupí dům, nebo přízemní byt s malou zahrádkou a ukáže mi "haluozovizualizaci" z promo materiálu, který dostal, když si nemovitost kupoval od developera a řekne mi, že by to chtěl taky tak a ono je to ze subtropů.... Tím si nijak nechci utahovat ze zákazníků, jen vyjadřuji fakt, jak mocná vizualizace je. Je to obdobné, jako všechny ty nové adresy,  třeba .... Na výsluní,  Jižní stráň, U rybníčku, U lesa, V třešňovce, atp. Jsou to většinově satelity  v  polích, v příměstské kaši, kde už žádné rybníčky, lesíky a třešňovky nejsou a používají se v lepších případech pomístní názvy, už dávno přepsané krajiny, nebo jde o čistý marketing.  Když to jen jde, tak abstrahuji věci tak, aby k Vám  mluvila spíš hmota a uspořádání prostoru a  vy o tom také  trochu přemýšleli.  Aby jste se nato nedívali jen jako na obrázek,  kde si jen kladete otázku, jestli se mi ten obrázek líbí, nebo ne. 




středa 12. října 2016

A zase střecha

Tyhle zahrady na střechách mají jedno společné. Jsou to extrémní polohy.  Jsou vystavené  v zásadě permanentní mu větru, vysokému výparu, slunečnímu svitu a hlavně v zimě všelijaké nepřízni. Málo co na takové střeše vydrží a když vydrží, tak je to většinou borovice, jalovčí, skalníky, trávy, cibule a ještě nějaké to další chabáščí. Na všechny krásné křehké a širokolisté rostliny můžete zapomenout. Jen co se otočíte, už jsou polámané a děravé. Nejlepší variantou je se pohlédnout po nějakém horském lupení, co snese to nejdrsnější.  Z toho by jsme uměli udělat drsnou krásnou střešní zahradu, která by pěkně fungovala, jenže málo komu se taková drsná krása líbí. A tak nás většina lidí hněte, aby to bylo jinak. Níže jeden návrh z letošního jara.








pátek 1. července 2016

Záleží na období

Když je chladno, mlhavo, mrazivo, tmy dlouhé, tak akvárium ve světnici je malým zářícím rájem  harmonie klidu, tepla, barev a života. V létě je to spíš louže, okem málo kdy člověk zavadí. To co se děje venku dnes je víc. Stejně působí i tahle věc, co jsem před pár lety udělal v jednom podolském bytě. V zimě zalitá světlem, orošená epifitní vegetace je útěchou pro oko uprostřed vnější nepřízně  a v létě....., jakoby něco chudého co nestojí za zatavení.









čtvrtek 5. května 2016

Tuhle mám rád

Zahradu u domu na skalní hraně nad kaňonem Vltavy mám rád. Je to lesní parcela otevřená k východu. Jak je borová doubrava na skále krásná, tak je taky suchá. Na jaře dá zakvést leše jarní a zazelená se ta nemorální tráva, trocha jahodiní a jestřábníku a už nic moc. Z dubového opadu je slušný kožich a víc nedovolí. Voda je zásadní. Stín limitující. Sázet strom či křoví do vzrostlého lesa, znamená pro většinu ať rychlou, nebo plíživou smrt toho co jste zasadili i když hodně fandíte. To už víme. Tam kde je porost řidší a vody dost, můžete udělat krásné podrosty. Jsou z části seté a z části sázené. Na konci sezóny je pokosím a vyhrabu listí.




neděle 1. května 2016

Bílá

Bílá, bílo/zelená, zelená, růžová, zvláštní směs lehkosti a harmonie. Tahle kombinace se nám povedla nahoře v Libni.
 Bíle panašovaná chrastice s růžovými růžemi, bílé valouny a dřín. Bílé tulipány, bílé tohle i tamto s růžový tamaryškem.  Bíle lemované hosty.  Celý rok je to perfektní.



Když máte rolnický pud 2

Také jedna zahrádka v Ořešíně nad Brnem. Nic složitýho, žádný zbytečnosti, jen ošlechtěný starší ovocný sad, dva druhy trávníků (květnatá louka a parterový nízko kosený trávník), pak od okolních parcel v úrovni terasy boční clony z ploše tvarovaných lip. Živé ploty jsou stříhané i ovocné volně rostoucí, no a zas oblíbené záhonky. Snad jen z ulice trocha nutného designu ve formě solitérního stromu a dřevěné přístupové lávky spojující branku se vstupem do domu.