Ve stínu Jana Blažeje Santiniho

Práce na hřbitově je snad jedna z nejhorších prací. Tedy co se stromařiny týče.  Když kácíte třeba jako tady na hřbitově na Slapech, tak uvazujete každičkou větvičku, polínko, poleno a chráníte každou urničku, křížek i holubičku vlastním tělem. Tehdy došlo na epoxid, ale protože se zájezdu účastnil kamarád  Petr Poltavec s notnými zkušenostmi v restaurování památek, tak i toto dopadlo dobře.  Žánrové fotografie jsou jeho dílem.

Trocha vody koupací kdesi v podbrdí

 Na začátku byla příjemná vize - koupání v přírodním bazénu ve svahu pod domem.  Následovalo měření nivelákem, konzultace ze statikem, technická dokumentace. Ono to totiž není jen tak, udělat takové i když malé koupací jezero na svahu. To je třeba bazén usadit do hloubky,  to je třeba drenáží, to je třeba spousta betonu a ztraceného bednění, prostě velká spousta práce a materiálů.  A pak přijde k realizaci pán, který má bagr a dělá studny. A najednou žádný beton, jen díra do hlíny a hydroizolační folie. A napustit. Vždyť to má být přírodní koupadlo. K čertu s betonem. 

"Ty vole!"  Kdyby jste to viděli. Došlo logicky ke zvodnění okolního rostlého terénu. Žuch! Žuch! Vše dle osvědčené smykové pevnosti zemin. 

A pak? 

 Nemohl by jste se na to přijet podívat? 

 

V Baťově Zlíně

Nestává se mi často, že můžu udělat kousek svého v industriální zóně, která má nějakou historii.

Vlastně to byl jen takový řekněme záhon v gabionové zdi a něco ve vodě před halou, která slouží k administrativním účelům. Realizoval to můj kolega  M. Matula  http://rostekvete.cz/  z Rychaltic. Měl to přece jen blíž.  Dělal jsem projektovou přípravu. Někdy mu ještě řeknu o nějakou fotku. Jak bývá často zvykem, pak se do toho ještě v průběhu realizace vloží někdo, kdo sice nemá vkus, ale drží kasu, nebo má alespoň vliv. Pak to dopadne tak, že vám v kompozici vypadnou třeba ty dva stromy....

V květináči jsem ještě neseděl

Když je zimní zahrada/hala tak veliká a vysoká a můžete udělat cokoli,  tak můžete udělat i úplnou blbost třeba jako tady.  Květináč s teráskou uprostřed. Zprvu mě to přišlo jako dobrý fórek. Sedět v květináči  s palmami a jiným tropickým zelím, pokuřovat, popíjet  kávu, bo dle libosti. To jsou ale blbosti.    

Vodní plovoucí zahrádka na Ohři

V 6. roce tohohle století se uskutečnila krajinná přeshraniční výstava Cheb - Marktredwitz, něco miniaturního po vzoru německé výstavy Buga. Výstava  na hradbách Chebského hradu a v nivě řeky byla komorní, byla první, byla hektická. Prostě našlo se tam se něco pěkného, něco nedotaženého i pro kýč se našlo dost prostoru.  Výstava hlavně těžila z historického místa a i přes nedostatky působila mile. Na německé straně v Marktredwitz v plochém terénu, v revitalizovném brownfieldu  nebylo nic nového. Taková pidi Buga 2005, ale bylo a je tam pěkné přírodní koupaliště s rákosovými filtračními zónami. Takže když náhodou pojedete v létě okolo....

   Níže je pár fotografii vodní plovoucí zahrady, kterou jsem měl možnost navrhnout a realizovat. Na nosnou konstrukci jsem použil vegetační rohož s vlhkomilnými rostlinami od pana Tomáše Beňa. Jak jsem mu vysvětlil na co to potřebuji, zařadil plovoucí systém do své nabídky. Není to nádhera? Tímto ho zdravím.     

Takové zahradničení koncem května v řece. Krása. 

Šlapat vodu a zahradničit. Krása

Kosení NPR Kněžičky

Letos to je 6 let, co rok co rok jsem trávil  kosením, nebo alespoň vyřezávání křoví v rezervaci nad rybníkem Žehuň. Je to lesostep ( http://kokorinsko.ochranaprirody.cz/mzchu/npr-knezicky/)  jižní svah, dudek, roháč, oman, hlína mazlavá, pukavá, divná, křivá, křoví drsné, tvrdé, trnité no a satan, na toho třeba nezapomenout . Na části má kníže Kinský oboru s dančí a mufloní. Nejspíš už  se tam nevrátím. Teď na podzim jsem tam na křoví skoro prodělal boty, kalhoty. Byla by to práce špatná i pro někoho, kdo se hodně špatně učil. Tak přikládám fotografie z těch časů příjemnějších.

už legendární fotografie tria

Pan Pekař - kupec, Miloš Dvořáček - bubeník, Já

Altány z bambusové tyčoviny

Oslovil mě Kurt Kuntscher, jestli když jsem ten zahraní architekt, jestli bych do něj nebral bambusové altány co vozí z Číny  (na ty altány se můžete podívat zde http://www.bambus-altan.cz/).  Pro to co vozí, se prostě neumím nadchnout. Ale materiál ......, ta tyčovina je věc úplně jiná, s tím už bych uměl něco udělat. Tak jsem navrhl 3 altány do šuplíku a jemu pro případnou prezentaci. Kdyby se snad někdo našel, kdo by takový a altán chtěl a nechtěl by to do týdne,  tak mu rád postavím (G: 

Vejce

Salet

Dýně

Když je třeba rychle udělat něco s něčím

Před pár roky nás oslovila jedna realitka. Prodávala a asi ještě prodává byty po Praze za mnoho. Za pár dní se konal jakýsi veletrh nemovitostí. Tehdy cítila příležitost, že by Smíchovský byt se zpustlou chabáščím zarostlou střešní zahradou, s výdechy různých technologických šachet mohla udat. Potřebovali něco nízkonákladového, tak jsme to něco navrhli a realizovali.

  Dnes jsem se díval na google. Koule zmizely, je tam nějaká terasa, asi jezírko a  lupení. Snad jsou majitelé  spokojení. Než jsme to tam tenkrát uhnětly do podoby, která je na fotkách, byly to 2 dny. Neustálé hučení výtahové šachty a vůně rozličných obědů a večeří je přesně to co na zahrádce potřebujete.   

Jak jinak než od prostředka - když tvoříte pro děti, je to jiné

Před časem jsem měl možnost udělat takovou chýšku v lese pro děti. Musím říct, že mě to fakt bavilo. V případě, že se necháte vést přírodním materiálem, zažijete mnohá trápení, ale výsledkem je krása. Pro děti děláte jinak, vlastně vám odpustí fůru nedokonalostí. Stačí přehodit deku přes dvě židle a už mají stánek pitím,  domeček kde neprší, nebo dračí doupě. Zde to bylo kapku sofistikovanější.