Tuhle mám rád

Zahradu u domu na skalní hraně nad kaňonem Vltavy mám rád. Je to lesní parcela otevřená k východu. Jak je borová doubrava na skále krásná, tak je taky suchá. Na jaře dá zakvést leše jarní a zazelená se ta nemorální tráva, trocha jahodiní a jestřábníku a už nic moc. Z dubového opadu je slušný kožich a víc nedovolí. Voda je zásadní. Stín limitující. Sázet strom či křoví do vzrostlého lesa, znamená pro většinu ať rychlou, nebo plíživou smrt toho co jste zasadili i když hodně fandíte. To už víme. Tam kde je porost řidší a vody dost, můžete udělat krásné podrosty. Jsou z části seté a z části sázené. Na konci sezóny je pokosím a vyhrabu listí.

Bílá

Bílá, bílo/zelená, zelená, růžová, zvláštní směs lehkosti a harmonie. Tahle kombinace se nám povedla nahoře v Libni.

 Bíle panašovaná chrastice s růžovými růžemi, bílé valouny a dřín. Bílé tulipány, bílé tohle i tamto s růžový tamaryškem.  Bíle lemované hosty.  Celý rok je to perfektní.

Když máte rolnický pud 2

Také jedna zahrádka v Ořešíně nad Brnem. Nic složitýho, žádný zbytečnosti, jen ošlechtěný starší ovocný sad, dva druhy trávníků (květnatá louka a parterový nízko kosený trávník), pak od okolních parcel v úrovni terasy boční clony z ploše tvarovaných lip. Živé ploty jsou stříhané i ovocné volně rostoucí, no a zas oblíbené záhonky. Snad jen z ulice trocha nutného designu ve formě solitérního stromu a dřevěné přístupové lávky spojující branku se vstupem do domu.