Rekonstrukce

Tahle zahrada je poblíž Černošic. Je to celé ve svahu. A to je vždycky drahé trápení. Si to třeba zkuste, tlačit kolečko s hlínou, nebo kamením do kopce, nebo vytahat ořezané větve ze starého sadu nahoru k silnici. Máte vykloubený kotníky jen si nato pomyslíte. 

Je to podobné, jako dělat nějakou zahrádku vnitrobloku starého činžáku. Všechno musíte pronášet rúčo ouzkejma dveřma. Je to všechno těžký, objemný, nechcete nic poškrábat..... Někdy je mezi tím i půl patra schodů a ještě vás někdo hned udá, že stojíte na chodníku. Jste špinavý, zpocený, servaný ... a přijede vás buzerovat příslušník městský policie. To by se jeden nejradši rozbrečel, jak malej kluk, nechal to všechno tak, jak to tam je, utekl by a už by se tam nevrátil. 

Ale když to vydržíte, tak z toho může být i kus něčeho pěkného.

Zahrada na střeše

Znít to idylicky. "Poslední patro moderního domu na Smíchově se střešní terasou s výhledem na centrum".
Jenže ono to v zásadě je často úplně jinak. Na té střeše je fůra různého technologického haraburdí co je nutné pro provoz toho moderního domu. Jsou to různé nevzhledné plechové krabice vzduchotechniky, roury s čmoudíkama, odvětrání stoupaček atp.
Standardně se to řeší, jako plocha zasypaná štěrkem a obehnaná zábradlím. Takto to bylo i v tomto případě. Zahradu jsem navrhl jako plochu členěnou výškovými stupni, aby to dostalo nějakou dynamiku. Výškové úrovně jsou od sebe odděleny "opěrnou zídkou" z cortenové oceli. Pochozí plochy jsou pak navrženy v dřevěné palubě. Vegetace je extenzivní travino bylinná s jedním stromem.  Na stěně je pak neonem podsvícený plechový cortenový obraz.

 

Co se najde v kompostu

Jak se tak probírám digitálním kompostem ve svém lety prověřeném laptopu, kde zamrznul čas na operačním systému XP.  Tu a tam narazím na nějakou složku, co jsem ve chvatu nepojmenoval, nebo někam zapadala mezi něco jiného. Nebo jsem to nakreslil, poslal mailem zákazníkovi k nějakému vyjádření, on se už neozval, nezaplatil, já na to zapomněl a přesunul kdoví kam.

A takhle v zimně, když je čas a čistím disk. Najdu za ten rok něco, co už těžko vzkřísím a těžko můžu někomu poslat účet, že jsme si před pár měsíci cosi /kdesi.  Někdy najdu věci, že mi to přijde až líto, že se to nedotáhlo dokonce. Třebas toto je to návrh takového "tríhausu" na dvou borovicích, se skluzavkou a konopnými výplety.

  

Bílá z jiné strany

Dříve na blogu jsem zveřejnil příspěvek  "Bílá"  http://zakadilna.blogspot.cz/2016/05/bila.html
Ta zahrada má ještě jednu část, výrazně větší. Její pojetí je takové krajinářské. Je tam sběrné kamenné koryto na srážkovou vodu, lemované trvalkami a drobnými keři, které ústí do malé kruhové nádrže. Travní porost je tvořen květnatou loukou. Nějakou sezónu to trvá, ale stojí to jistě za to.  Na fotu je zrovna posekaná, takže ukážu na něčem jiném...

Malý prostor - velký kontrast

Tato zahrada v Kolodějích, kterou jsem před časem uhnětl je zajímavá tím, že je velmi malá. Dům, bazén a zpevněné plochy tvoří tak velkou část plochy, že na zahradu zbývá opravdu málo. Ale když se z toho udělá přednost a pojmete zahradu jako atrium, které je obehnané zdí, rezignujete na volný pohyb, postavíte to na materiálech a přidáte trochu nerezu, tak můžete být spokojení. Výhodou bylo, že jsem dostal důvěru a za to investorovi  i  architektovi  velký dík.