Bílá z jiné strany

Dříve na blogu jsem zveřejnil příspěvek  "Bílá"  http://zakadilna.blogspot.cz/2016/05/bila.html
Ta zahrada má ještě jednu část, výrazně větší. Její pojetí je takové krajinářské. Je tam sběrné kamenné koryto na srážkovou vodu, lemované trvalkami a drobnými keři, které ústí do malé kruhové nádrže. Travní porost je tvořen květnatou loukou. Nějakou sezónu to trvá, ale stojí to jistě za to.  Na fotu je zrovna posekaná, takže ukážu na něčem jiném...

Malý prostor - velký kontrast

Tato zahrada v Kolodějích, kterou jsem před časem uhnětl je zajímavá tím, že je velmi malá. Dům, bazén a zpevněné plochy tvoří tak velkou část plochy, že na zahradu zbývá opravdu málo. Ale když se z toho udělá přednost a pojmete zahradu jako atrium, které je obehnané zdí, rezignujete na volný pohyb, postavíte to na materiálech a přidáte trochu nerezu, tak můžete být spokojení. Výhodou bylo, že jsem dostal důvěru a za to investorovi  i  architektovi  velký dík.

Poutadla 3. generace ve zvláště chráněných územích Jihomoravského kraje

 Letošní jaro jsme zasadili do betonu 7 poutadel.  Slovo poutač nevystihuje dostatečně podstatu a info tabule zní příliš progresivně a v kontextu s účelem  dosti toporně. Poutadlo asi nejlépe vystihuje obsah i formu. 

Při výrobě jsem zvolil dynamičtější styl. Je to zas opracovaná dubová kulatina, schránka na  informační materiály k jednotlivým lokalitám a pečlivě opasovaná cedule do křivých nohou.

Každá generace přináší něco nového, něco jiného, lepší porozumění materiálu, nalezení lepších nástrojů, nebo usnadnění manipulace s opravdu těžkou syrovou kulatinou.

Třeba při svých výšlapech rozmanitou jihomoravskou krajinou narazíte na některé z nich. Cínova hora, Pustý kopec u Konic, Oleksovické vřesoviště, Červený rybníček, Uherčická louka, Dolní Mušovsky luh, 

U Doutné skály a Růžový vrch.

Jednotlivé tabule k lokalitám umístěné na poutadlech jsou prací kolegy krajináře a botanika Radomíra Němce. 

Vizualizace

"Vizualizace, to je jako skok na vidle!" pronesl kdysi vážený kolega Ondřej Fous. Často si na to vzpomenu.

Zahrada je proces. Na rozdíl od architektury, která je v ideálním stavu na začátku své existence. Počin zahradní architektury doceníte teprve v horizontu let, desítek, ve vyjímečných případech i stovek. Když prodáváme něco my, je to idea. Je to víra v to, že jsme dobře porozuměli nejen vašemu přání, ale i dalším specifikům místa.  Vy si nekupujete hotovou věc, vy si kupujete víru. Pocit, že Vám někdo rozumí. Málokdo to ale ví. 

Když lupení, nebo zelí v širším slova smyslu se nám podaří spárovat s architektonickým rámcem, je efekt relativně brzký. Když kytce koupíte dobrý květináč, uděláte z ní krasavici, byť by to byla růžičková kapusta. Takhle to v malých prostorách funguje.

Otázka zůstává, jak takovou věc prezentovat. Dnes už jste všichni zvyklý na 3D. Někdy váhám, co je realita a kde šikovný Itý. Nedávno se mi dostala do rukou studie z architektonického atelieru, taková vizualizace malého atria jakéhosi centra reprodukční medicíny. Několika patrová budova s malým temným atriem uprostřed. Vizualizace však byla notně prosluněná s typickou stepní vegetací. Ano, sexy to opravdu bylo.

Nebo se mi stává, že si někdo koupí dům, nebo přízemní byt s malou zahrádkou a ukáže mi "haluozovizualizaci" z promo materiálu, který dostal, když si nemovitost kupoval od developera a řekne mi, že by to chtěl taky tak a ono je to ze subtropů.... Tím si nijak nechci utahovat ze zákazníků, jen vyjadřuji fakt, jak mocná vizualizace je. Je to obdobné, jako všechny ty nové adresy,  třeba .... Na výsluní,  Jižní stráň, U rybníčku, U lesa, V třešňovce, atp. Jsou to většinově satelity  v  polích, v příměstské kaši, kde už žádné rybníčky, lesíky a třešňovky nejsou a používají se v lepších případech pomístní názvy, už dávno přepsané krajiny, nebo jde o čistý marketing.  Když to jen jde, tak abstrahuji věci tak, aby k Vám  mluvila spíš hmota a uspořádání prostoru a  vy o tom také  trochu přemýšleli.  Aby jste se nato nedívali jen jako na obrázek,  kde si jen kladete otázku, jestli se mi ten obrázek líbí, nebo ne. 

Taková malá střešní

Malá terasa bez ničeho, jen kačírkové vymývané dlaždice a středem vedená "cesta" od dveří na druhý konec. Žádný lupen. Nic. 

Tak jsme to změnili  v šikmé nerezové zvýšené záhony po obvodu plné trvalek s javory, ocelovou pergolu z tahokovu s vistárií a pódium s umělým trávníkovým  kobercem.  

Záleží na období

Když je chladno, mlhavo, mrazivo, tmy dlouhé, tak akvárium ve světnici je malým zářícím rájem  harmonie klidu, tepla, barev a života. V létě je to spíš louže, okem málo kdy člověk zavadí. To co se děje venku dnes je víc. Stejně působí i tahle věc, co jsem před pár lety udělal v jednom podolském bytě. V zimě zalitá světlem, orošená epifitní vegetace je útěchou pro oko uprostřed vnější nepřízně  a v létě....., jakoby něco chudého co nestojí za zatavení.

Tuhle mám rád

Zahradu u domu na skalní hraně nad kaňonem Vltavy mám rád. Je to lesní parcela otevřená k východu. Jak je borová doubrava na skále krásná, tak je taky suchá. Na jaře dá zakvést leše jarní a zazelená se ta nemorální tráva, trocha jahodiní a jestřábníku a už nic moc. Z dubového opadu je slušný kožich a víc nedovolí. Voda je zásadní. Stín limitující. Sázet strom či křoví do vzrostlého lesa, znamená pro většinu ať rychlou, nebo plíživou smrt toho co jste zasadili i když hodně fandíte. To už víme. Tam kde je porost řidší a vody dost, můžete udělat krásné podrosty. Jsou z části seté a z části sázené. Na konci sezóny je pokosím a vyhrabu listí.